Rûk

[Rûk]

Grobrrach... hnusný ráno... buď jsem se večer pořádně vožral, nebo si mě sakra tlustej troll splet s polštářem... Pokoušel jsem se zvednout, ale něco se na mě válelo... Každej sval v těle mě bolel. U samotných frumi jsem si nemoh vzpomenou, kde to vlastně jsem, a co je hlavní, kdo vlastně jsem... S vypětím všech sil sem se vypotácel zpod nějakýho smradlavýho idiota...
Sakra, něco je špatně... člověk... ten chrchel měl hodně upravenej ksich... Vypadalo to jako rána kladivem přesně do míst, kde míval držku... Na sobě jsem měl zohybanou zbroj, jako bych ji kousek po kousku přežvejkal... Zakop jsem... Sakra, co se to tu vá... skřet... mrtvej skřet... ksakru co se to tu děje??? všude se válej mrtvoly lidí a skřetů.. Lidí tu bylo vo hodně míň, což mi řeklo, jak ta řež asi dopadla... Byl jsem na místě skřetího lágru... zničený stany a spálený standarty... Jsem všímavej, tak mě napadlo, že to tak asi bejt nemá...
Uslyšel jsem bubny... válečný bubny... skřetí bubny...
Wuaa... další špína!!! Tahle hnusná země je snad domovem celý skřetí chátry... Zařval vohromnej skřet v čele skřetí armády, která pod mnoha zástavami pochodovala asi míli od místa, kde jsem se probudil...
armáda stále pochodovala, jako černá řeka...
Přidal jsem se k nim... Co jinýho mi taky zbejvá... můj podělanej život bez krve nemá cenu a řek bych, že tyhle řiťopichové o boj nouzy mít nebudou... přidal jsem se k praporu, který měli na zástavě sněť čar... jo, typyckej skřetí znak... ta rozmanitost...
HEY!! Rûku!!! ty špíno!!!
votočil jsem se... co ten póvl chce... velkej lehkooděnej skřet přikulhal ke mě a ránou do ramene se se mnou asi přivítal...
Kde máš zbatek klanu!!? sme tady tři z celýho našeho rodu... měls přivíst další chátru...
Náš klan hebnul... necejtim lítost.. Prej se menuju Rûk... Skřetí špína mi řiká Rik Gark... Můj klan se teď válí na tom poli a hnije... zbylo nás sakra málo... zbyly ty nejsilnější ponravy... tak nás berte kurva vážně...
nechci znát mojí minulost... jsem skřetí válečník a to stačí... to mi sakra stačí...
Pomsta je věčná... Válka nezbytná... Zabíjení je závislost..

K640_DSC02990.JPG (59.02 KiB) Viewed 17927 times

Jméno:Rûk / Tomáš Rotek
Hodnost: Voják skřetí skupiny / Chudý student
Věk: 1993
Co má rád: pořádnou bitvu, kus žvance/ Hustopekelnický kostýmy, pořádnej role playing, ŠATRH
Co nemá rád: trpaslíci, elfové, lidi, světlo, rychlou večeři/lidi, co si neuměj hrát

[Thóradin]

Nechť ti jsou stvoření Botu ku pomoci a ať dojdeš své pomsty!

[Rûk]

až bude někdy čas, tak prosim o smazání tohodle příspěvku

[Rûk]

...

[Rûk]

tady aktualizuju části zbrooje a pokus o novej způsob výroby masky (nedoporučuju)

[Rûk]

...

[Rûk]

...

[Rûk]

já, mé druhé já a Anya

[Czernozub]

...

[Rûk]

--HEY!!! je tu někdo??!!
hhhh
Vzduchem prolétlo černé kladivo
mm... další ubožák... myslel jsem, že tu budu mít chvilku zatracenýho času...
to už je třetí bílej ksicht, co tu čmuchá... nejspíš je budí údery kladiva... jo.. to bude ono...
kovárnou se opět začaly rozléhat rády kladiva dopadajícího na kovadlinu

Nikdy jsem nemyslel, že se k tomu snížím... matka mě učila milovat přírodu a brát si od ní jenom co potřebuju, ale je to tak... no... zastaralý... už mnoho let drtím lebky svých nepřátel, už mnoho let bořim držku do jejich těl...

BUCH...BUCH

ale kůže nestačí... je to moc snadnej cíl pro ty xichty, co pořád jenom brečej, že je to jejich země...
pche... i já se musim povznést nad blbý názory vlčice... musím ovládnout ocel a zpoza hledí přilby procházet řadami nepřátel jako bouře krvavé smrti...

BUCH...BUCH

přilba, zbroj!!! nebude to dlouho trvat a budu stát po boku těch nejljepších skřetů.. Odpadu světa, který jenom šíří smrt a vraždí... ot bude můj život...

wrrruaag... z venku slyším rozčílený hlasy... slyším cinkání ocely a plechů... jsem hotov... zakut do železa... už se nebudu řídit potřebami přírody... teď se podvolí ona mne a bude pikat za to, že mě vyvrhla tak slabého...

jsou tady, konečně!!!
kladivo, štít, přilba, zbroj, jo, mám všechno... mám sakra všechno...
WWWWWRRGUUUUUUUAAAAAAHHH
rozrazil jsem dveře od kovárny uprostřed vesnice... nikdy nezapomenu na výrazy na jejich tupejch palicích... strach... strach,,, strach ze mě... nikdy na ten boj nezapomenu... tucet plechovejch ubožáků padali jako tenoučký stromky ve smrtící bouři... jeden za druhým padali pod ůdery kladiva... jejich zbraně se pouze odrážely od mého železného krunýře...
když padli... byla to ještě větší zábava... smrt vesničanů provázelo temné cinkání zbroje...

konečně... ukažme se skřeti!!! špíny celého světa!!! Sakra vylezem ze skal a pod údery válečných bubnů, za hlomozu našich zbraní a zbrojí... s řevem ohlašující jejich konec.....
špína jménem Rik Gark půjde s vámi a tentokrát se bude bitevní pole třást pod jeho kroky a nepřátelé prchat pod jeho temným pohledem zpoza černé přilby vykuté z plamenů těch, které samy zničí...