Osadou se line hluk, uprostřed vesnice je shluk skřetů, kteří přihlížejí velkému souboji. Náčelník a jeho rival bojují o post vést vesnici. Nikdo však netuší, že náčelníkova žena se vyplížila ze své chatrče a pospíchá pryč z osady. Ví, že její muž prohraje, je již starý a unavený a jeho rival je mladý a silný. Kdyby jí našli ve vesnici, co její muž umře, zabili i jí a jejího pětiletého syna. Táhnouc ho za ruku se ztratila z osady. Slyšela, že na západ od osady je starý tunel, kterým se dá utéct z hor. Vydala se tedy tím směrem. Putovala na západ skoro rok, než našla místo, kde by se mohla usadit. Byla to malá vesnice lupičů, které přepadávali povozy, zboží co dovezli lidé od moře. Po roce matku a syna přijali mezi sebe, byla to sice skřet, ale jednomu lupiči to nevadilo a opakovaně ji prznil. Když byl syn dostatečně starý, brali ho lupiči jako pomoc při loupežích. Když se vracel pozdě v noci domů, matka mu vyprávěla o otci a o vesnici, kde žili. Nevadilo mu, že museli uprchnout, dokonce se do osady chtěl taky někdy podívat. Uběhla další řádka let a mladíkova matka umřela. Sebral si tedy svojí zbroj a helmu, co si ukradl a vydal se hledat svojí rodnou osadu. Když po roce cesty na východ sešel do údolí pod velkými horami, spatřil velkou bitvu mezi skřety a lidmi. Postavil se tedy na stranu skřetů a jako zázrakem přežil. Když večer skřeti vyhráli, hledal po tábořišti znak své vesnice. Měl štěstí, sedl si tedy k jejich táborovému ohni. Když se ptali, co dělam u jejich ohně, vyprávěl jim svůj příběh, samozřejmě, že se nezmínil o svém otci, pojmenoval se jenom Kaargaz skřet ze západu.
![::]](./images/smilies/orc12.gif "úsměv")
