|
Wiris, co trhá mršinám hlavy.
...ten den začínal jako každý jiný, ale už podle té nálady co vysela ve vzduchu jsem měl tušit že se něco stalo. Chystalo se tažení k hoře Gundabad a nikdo nechápal proč, ale Bolg ano. Náš grats Shizunkurukh začal řvát na všechny Mrchožrouty ať držeme hubu a že se máme zvednout a napochodovat. Avšak pak přišel za mnou když jsem si zrovna nandával nátepníky na své ušpiněné ruce.
"Ty ne, jdeš do nitra hory"
"proč?"
"Jak proč?! Nekecej a dělej" fláknul mě do zad.
"zase jeden z těch jeho pokusů" kvílím krčejíce.
"vybral jsem Tebe a na víc se neptej. Prej se to má tentokrát povíst."
Asi by mě dávno fláknul za takový vyptávání, ale Mrchy maj něco společnýho, nejsou tak poddajný a nejspíš je tolik neděsí autorita skřetího nadřízenýho. Možná to bylo usudné. Každou chvíli dělal ten poblázněnej dushatar pokusy. Nejčastějšími oběťmy jsme byli my - náš klan. Asi jsme tehdy měli držed hubu. Frumy?! grrr....
Za chvíli jsme byl už vláčen dvěma lebkounama z královský gardy, temnou chodbou. Bylo na ní něco divného. Pak mi to došlo. Narozdíl od těch kde jsem do té doby přebýval byla opracovaná a ten pravidelný zvuk co sílil byla ozvena z ohromných dílen a kováren v jiné části hory. Šel jsem do nitra. Né že bych se za něčím někdy pachtil, ale když jsem viděl jaký maj ty nahoře možnosti - hlavně skřetice na příděl.. muhehe. Ano, chtěl jsme někdy vstoupit těmito chodbami dál, ale né jako oběť, ale jako někdo víc, než jen nicka z černou křivou drškou.
V matném světle jsme viděl tři postavy, dva strážní a jeden, kterého jsem nevěděl kam zařadit - možná Dushatar, ale né ON. Všechni čtyři strážný mě pevně chytili za všechny mé údy a ten divnotvor mi zavázal oči kusem hadru.
Teď už jsem vnímal jen čichem a sluchem. Zvuk kladiv ustupoval, ale nevraceli jsem se. Kam mne sakra vláčej?!!! Určitě né do nitra hory k Bolgovi - Buď jsem špatně pochopil mého Grata a nebo mi kecal, hajzl.
Do háje! Občas jsem zaslechl jak se některý sviňky baví o další chodbě dál do hory, ale vždy jsem si říkal že to jsou jen povídačky. Nejsou! Když někoho vlekli za tím dushatarem, domnívali jsme se, že je to někdo od Bolga. To by bylo ještě dobrý, ale co se povídalo o konci této chodby jsem nikdy nechtěl snad ani slyšet. Je tam šílený dushatar co pohrdá Frumi, což o to Mrchožrouti taky(proto jsem možná taky tady), ale tenhle se povyšoval nad samotnými Shumari - Velkými. Uznával jen sílu tmy - samotnou pavoučici Morborg známou také jako Ungolianth. Nejstrašnějších stvoření Ardy. Tahle chodba vede jen tam, né zpátky
Nebojím se že někde chcípnu. Bojím se zbytečné smrti. Když sejmu nákýho vousatýho nabubřelce nebo tu bílou závist a pak zhebnu, tak prosim, ale aby si z mýho už tahle špatnýho těla někdo dělal ohavný věci . . . no to ne!!!
Začal jsem sebou škubat a ti čtyři se mnou měli co dělat. Nečekali takovou sílu od hovňouse, za který ho mě asi měli. Avšak poslední co si pamatuji byla rána. Rána do mé hlavy...
...
Na to probuzení nikdy nezapomenu. Ležel jsem a ani jsem si nestihl v první moment všimnout kde. První co mě napadlo bylo, že někdo postavil na mé pravé ruce celou pevnost. Né že bych tu ruku necítil - naopak. Tupá zžíravá bolest. Chtěl jsem se podívat, ale nešlo to. něco mi v tom bránilo. Můj krk! Co to sakra je?! Špatně jsem i viděl na praví oko, jako kdyby mě tam štíplo tucet těch prouškatejch hajzlů.
Omdlel jsem.
...
Nevím jestli je noc nebo den. Bolest, která mne tentokrát probudila byla jiná. Strašně moc červu se mi prodírá rukou a krkem a lezou mi snad i do pusy a pod oko. Snažím se levou rukou nahmatat toho zmetka červího na rtu - a nic - červ tam není, ale zduřelej pysk jako kdybych si ho nafouknul. Zděsil jsem se! Snažím se opět pohnout hlavou a ono to docela jde. Vidím na svém rameni a ruce něco čemu nechci věřit - to není moje ruka!! Úlekem bych asi spadl, pokud bych spal jako obvykle na své oblíbené římse, ale až v tu chvíli jsem si uvědomil kde jsem. Sice jsem nic neviděl, ale uvědomil jsem si že ležím v něčem tak velkém jako já... náká truhla nebo tak něco. Houpal jsem se. Až teď jsem to dokázal vnímat. Sakra, já jsem nešen --- já takovej odpad.
Přišla další vlna bolesti a opět jsem omdlel.
...
Otevřel jsem oči. Tentokrát mne ale neprobudila bolest, ale slova - slova, né bič - co to... podle tý čelenky co měl na hlavě jsme tušil že je to dushatar.
"Vítej"
už jsem měl na jazyku "co to meleš za hovna?", ale pak mi došlo že bych asi neměl. Taky jsem si uvědomil, že jsem se nák rychle zvedl do sedu a že mé tělo mě bolí úplně jinak. Taky jsme se přistihl u toho že jsme začal více myslet nebo co... Jako kdyby mě ten šílenec něčím a nějak vylepšil.
Poznal jsme ho. To byl ten třetí. Ten divnotvor co byl u chodby.
Nasral jsem se.
Chytl jsem ho podkrkem.
Asi bych ho držel dlouho a udusil, ale opět jsem se zděsil toho co jsem viděl.
Ano, chytil jsem ho pod krkem pravou rukou a tak pevně že bych to úbec nečekal, ale ta ruka...
Zmocnil se mě zmatek a pustil jsem ho.
Využil situace a něco mi narval na pusu. Byl jsem jako hadr. Vnímal jsem, ale nemohl jsme se pohnout.
Začal jsem si více všímat okolí. Stan. Jsme na tažení. Stan dushatara. Do háje - zase náky pokusy. Ne to by tahle se mnou nejednal. To by si se mnou nedali tu práci a nenesli by mne v tý truhle. Všude náky znaky - teď už vím že samotné Morbork.
Nevím jak dlouho jsem byl v tomhle stavu.
Probudila mne hádka. Slyšel jsem gratův hlas. Nikdy bych neřekl že budu za to rád.
Hádal se s tím divnotvorem. Moc jsme jim nerozuměl, ale překvapilo mne že náš grant na sobě nemá zbroj, to jsme na tažení.
"...mi jdeme a bez něj neodejdeme, jasný?!" končně jsme začal vnímat některá slova mého grata
"tohle je ale první kdo..."
"to mne nezajímá, potřebujeme ho. Ten náš zmizel a jestli říkáš že v něm teď dřímá moc Shumari, tak nám ho vydej, nebo snad chceš odepřít klanu přízen"
"jak to se mnou mluví-..."
"...mluví k tobě skrze mne tvůj nadřízený. Bojí se tě, jako každý tady. Já ne. Shagrat řekl at jdeme do armád Gundabalu. Celý náš klan. Tedy i on"
"Dobrá, ale poselství jde s ním. Běda každému kdo bude vašemu klanu přisuzovat víru malých. Jste od teď pod ochranou Morborg"
Pak se otočil Grat ke mě...
"Zvedej se, jdeme se podívat do Gundabalu. Nařízení Shagrata. Víc vědět zatím nepotřebuješ. Žádný otázky ani na tu tvoji ruku. Všechno se dozvíš"...
Pokračování příště
_________________ Až někdo uchopí "teď", uchopí život. Neutíkejte, bojujte a až padnete pochopíte... Wiris z Mrchožroutů
Naposledy upravil Wiris dne úte 01. čer 2010 22:28:26, celkově upraveno 4
|
Přitroublí goblin na Zlenicích 2009
Na Valadainu za Lovce v zemi nemrtvých 
Na Pellenoru 2009 - tam jste si men mohli prvně všimnout.
Na bépku 2010, v řadě kde je vidět lebka řemdihu. chichi (ale bez kápě :( )
Na bépku 2010, při nástupu (opět bez epes rádes kápě :( )
Na bépku 2010, v řadě
![::]](./images/smilies/orc12.gif "úsměv")
. Jinak vítej, netvore.
